Hudbou k srdci, srdcem k vlasti

Samozřejmě, správně zní heslo Hlahola i dalších pěveckých spolků, vznikajících v Čechách po roce 1861, „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“. Dovoluji si ho poněkud parafrázovat vzhledem k tomu, že na včerejším Slavnostním koncertě Příbramské filharmonie a zdejších pěveckých sborů, uspořádaném s podporou města Příbram k 800. výročí první písemné zmínky o městě, šlo o hudbu jako celek, nejen o zpěv.

Tento koncert byl vlastně návratem ke starým časům: v Příbrami se už takto v minulém století k produkci velkolepých děl s Příbramskou filharmonií spojovaly smíšený pěvecký sbor Lumír (původně mužský) – Dobromila (původně ženský) a jeho nástupci. Velmi často měly na programu také díla Antonína Dvořáka, jehož život byl s Příbramskem úzce spjat. Dovolím si připomenout jedno takové vystoupení: v tíživé atmosféře počátku padesátých let – v červenci 1951 – na náměstí před pevně zavřenou bránou Svaté Hory, která byla o rok dříve přepadena v rámci tzv. Akce K, zaměřené proti klášterům, přednesli zdejší hudebníci a zpěváci za vydatné pomoci profesionálů Dvořákovo žalostné Stabat mater. Oficiálně ovšem při příležitosti radostného výročí skladatelova narození.   

V první části včerejšího koncertu v zaplněném příbramském divadle se představily soubory Krásky, Codex Temporis a Vepřekův smíšený sbor s krátkými programy, ve kterých publiku stačily názorně představit, na jakou hudbu se zaměřují. Příbramská filharmonie na závěr první poloviny programu potěšila posluchače hravou Symfonií in C Františka Xavera Duška.

Vyvrcholením tohoto koncertu byla Lužanská mše Antonína Dvořáka, kterou autor složil ve veselé tónině D dur. Pod vedením dirigentky Mgr. Veroniky Kopecké spojily všechny soubory čítající dohromady kolem 80 hudebníků a zpěváků své síly k předvedení tohoto náročného díla, původně určeného k hudebnímu doprovodu bohoslužby. Umím si představit, jak těžkou práci všichni zúčastnění odvedli a kolik svého volného času obětovali. I když třeba v některém okamžiku nedosáhli dokonalosti přednesu profesionálních těles, bylo to opravdu krásné a všem patří upřímný obdiv a hluboký dík.

Posluchači začátku 21. století již samozřejmě vnímají takováto duchovní díla i jako kusy pro koncertní pódia. Přesto stojí za zmínku zvlášť v těchto dnech, kdy se naše zjitřená společnost chystá na oslavy vzniku svobodného československého státu, že poslední částí každé takové mše je tzv. Agnus Dei. Jeho smyslem je modlitba za pokoj – v našich duších i v zemi, ve které žijeme. Bylo by hezké, kdyby pro nás Příbramská filharmonie a zdejší pěvecké sbory i v budoucnu připravovaly podobný důstojný zážitek vpředvečer státního svátku naší vlasti, na které dosud našim srdcím zjevně tolik záleží.       

PhDr. Věra Smolová, ředitelka SOA Příbram 

 

 

 



Počet zobrazení: 542 | Aktualizováno: 27. 10. 2016