Jak moc dnes touží člověk po zázraku? Potřebuje ho vůbec?
Jak moc dnes touží člověk po zázraku? Potřebuje ho vůbec? Dává dnešní společnost zázraku šanci?
Svaté s jejich atributy jsme nahradili superhrdiny s nadpřirozenými schopnostmi. Rychlý způsob života nás mnohdy k superhrdinství provokuje. Transcendentální zkušenost dnes hledá stále více lidí pomocí halucinogenů, východních technik meditace či pobytů ve tmě. V čem pro nás spočívá možné ohnisko zázraku?
Andros Foros svou tvorbou nepřímo otevírá hlubší existenciální témata a nenásilnou hravou formou nás staví před závažnější otázky, než by se na první pohled mohlo zdát. Čerpá inspiraci v gotickém sochařství kladením důrazu na obsah sdělení, kde vše má své místo a význam. Formou narušuje stereotypy, aby přiměl k subjektivnímu hledání významových souvztažností.
Foros v médiu plastiky, malby a kresby reflektuje dětství jako realitu, v níž jedinec potkává vlastní minulá já, jež jsou živoucí součástí jeho současnosti i budoucnosti. Právě dialog mezi unikátními momenty vlastního já je signifikantní trajektorií kotvící identitu postavy v jejím právě přítomném momentu. Dětství je detekčním kódem, alternující formou, determinantem bytí.
Symboly a atributy Forosových postav jsou současné, mnohdy parodizující; sakrálnost se mísí s groteskou a hyperbolou. Superhrdina či jezulátko oscilují mezi rolí osvícené oltářní dominanty a temnotou bloudící hračky. Andros Foros reflektuje radosti i běsy vlastního já se samočinnou kompenzací neohrožené kapacity dítěte.
Výstava Vnitřní dítě, kterou jsme spolu s Androsem Forosem pro vás připravili, pracuje se zrcadlem jako prostředkem nahlížení dřívějších i budoucích self (já).
Ohlédneme-li se do minulosti místa naší příbramské galerie, ocitáme se u gotického arkýře úřadu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, kde se setkáme s původem Svatohorské Madony. Ta dodnes přivádí poutníky ke stříbrnému oltáři na Svaté Hoře; k oltáři, který je velkým zrcadlem.
Skladba „Dotyky za zrkadlom“ Andiána Demoče mi zněla hlavou už při první rozvaze nad oslovením Androse Forose, který mi později při mé první návštěvě jeho ateliéru nabídl do výstavy jeho sérii s názvem „Zrcadla“.
Vlivem této synchronicity se v naší instalaci výstavy potkávají sochy i návštěvníci bloudící apokalyptickou zahradou s vlastním obrazem v loužích slz Svatohorské Madony, možným dřívějším self Androsova superhrdiny. Násyp z příbramských hald je vzpomínkou na horníky skrývající Svatohorskou Madonu v časech husitských válek, morový sloup zase evokuje přirozenou touhu po zázraku nemocných a umírajících. Plastika jezulátka s válečným atributem je stejně aktuální jako dříve v dějinách. Vcházíme k němu slepí a tápeme v mlze po zázraku.
Analogie svatých a superhrdinů otevírá otázku hledání nadpřirozena. Forosovy postavy mohou vybízet k zcela osobní intimní konfrontaci vlastního obrazu v zrcadle stejně jako ke konfrontaci celospolečenské. Je superhrdina jen kulturní konstrukt nebo je ztělesněním přirozené touhy člověka po transcendentální zkušenosti? Jak moc sebe i svět kolem nás poznáváme skrze racionální zkušenost a kolik poznání máme skryto už v raném dětství?
Andros Foros (1993), vlastním jménem Jozef Čižmár, je absolventem pražské AVU, ateliéru kresby Jiřího Petrboka, navštěvoval také ateliér figurálního sochařství a medaile Jana Hendrycha a později Vojtěcha Míči. Vystavoval na skupinových výstavách v galeriích Centrum současného umění DOX, BOLD Gallery, Moon Gallery, EPo1, Kampus Hybernská a dalších, sólovou výstavu měl v Galerii Města Kolín. Andros Foros patří mezi nejvýraznější představitele současné generace třicátníků v současném umění.
Ve výstavě je použita skladba Dotyky za zrkadlom skladatele Adriána Demoče (1985). „Hraje ho Česká filharmonie, pochází ze Slovenska, žije ve Španělsku a jeho hudbu vydává britský label. To je Adrián Demoč, mladý skladatel soustředěný na hudbu nové zvukové úspornosti a křehkosti.“ Pavel Klusák, Český Rozhlas
Touto výstavou otevíráme v GFDP cyklus výstav, ve kterém bude tematicky dominantní osobnost dítěte či dětství. Další výstavou z tohoto cyklu navážeme v červnu 2025.
Magda Danel, kurátorka výstavy,
ředitelka Galerie Františka Drtikola Příbram
