Pozvánka na vernisáž výstavy Otevřený horizont
Výstavní projekt sleduje problematiku aktualizovaného vztahu současného vizuálního umění k prostoru a krajině.
Pracuje se třemi podmnožinami koncepčního celku. Dvě založené na prezentaci současné malby a obrazu, v nichž je zohledněno více přístupů ke krajině a rozmanitost reflektivních strategií, od tradiční plenérové malby, přes konstruování prostoru až po krajiny paměťové, fiktivní, imaginární a urbánní. Třetí podmnožinu tvoří audiovizuální instalace zaměřené na vnitřní pohyb krajinných struktur, na reflexi jejich procesuální tektoniky, ale i na performativní přítomnost „uprostřed místa“ v „konkrétním čase“.
Projekt OTEVŘENÝ HORIZONT cílí na udržitelnost vztahu k žánru, který se radikálně proměňuje – ke krajinářství v rozšířeném poli. V rozšířeném poli jak z hlediska formálních postupů a použitých výrazových prostředků, tak i z hlediska vnitřní angažovanosti, fyzického, technického a technologického vstupu do situace místa, času a prostoru.
Výstava zpřítomňuje určitou vztahovou a zároveň prožitkovou síť splétanou z různých názorových pozic, v nichž se odráží pluralitní ráz a názorová pestrost současné české umělecké scény. Dominantním médiem zůstává obraz. Zohledněno je celé spektrum vstupů do přírodního rámce. Básnicky intimně se do přírody vciťují díla Kateřiny Ondruškové, Matěje Lipavského či Lenky Falušiové.
Návštěvnicky pobytový ráz spojený s aktivním odpočinkem vykazují zimní krajiny Ondřeje Mesteka a Marty Gruber.
Rezidenční atmosféru plnou vnitřní všednosti elasticky ohýbající vnější reálie nalezneme v obrazech Filipa Horyny, v magičtější poloze potom u Václava Misaře.
Plenérová místa zrcadlící melancholickou konfrontaci s otevřeným prostorem u Michaely Vélové Maupicové střídá obrazový smysl pro živelnou dramatičnost u Vladimíra Vély a smysl pro temnou mýtickou romantičnost v expresivních dílech Milana Periče.
S redukcí vizuality na to nejpodstatnější, co v sobě nese zprávu o intimním prožitku místa, kouzlí grafička Alena Kučerová.
Pod povrch smyslového vnímání krajiny směrem k dramatizaci vnitřních jevů, proměn a procesů sestupuje Julia Koudela Hanse-Löve a Karolína Jelínková.
Obrazy Adély Součkové jsou již konceptualizovaným vstupem do problematiky rozhraní mezi reálným a virtuálním prostorem.
Podobně Michal Nesázal nalézá pro tušení neviditelných souvislostí prostorového vnímání modelové situace a nový metajazyk.
Pohyblivého obrazu a zvukové stopy pro komplexní reflexi konkrétního místa využívá Miloš Šejn.
Přepisem krajinného motivu potoka do digitálního záznamu a posunu se zabývá videoinstalace Pavla Mrkuse.
Umělecký artefakt v rozhraní světelného objektu, interaktivního díla a datové sochy zkoumá Kryštof Brůha na základě vizuální evokace proměn, které jsou mimo rozlišení lidskými smyslovými orgány, a které tak zkoumá jako čistý jev sám o sobě.
Projekt OTEVŘENÝ HORIZONT pracuje s prosíťováním devatenácti tradičních a experimentálních přístupů k vnímání vlastní lidské situace a přítomnosti v konkrétním či modelovém časoprostoru. Výstavní instalace nastavuje určité možnosti vztahů a souvislostí v oblasti smyslového vnímání, které pak nechává pracovat a působit na diváka.
Petr Vaňous
Kurátor výstavy: Mgr. Petr Vaňous, Ph.D.
Projekt podpořen grantem MK ČR
