Připomínka vzniku republiky

 

Ve středu 28. října si připomeneme 102. výročí založení Československé republiky.

U příležitosti tohoto pro náš národ důležitého dne město Příbram pořádá každoročně pietní akt u pomníku obětem I. světové války u Zámečku-Ernestina a dále u sousoší Padlým synům Březových Hor na náměstí Hynka Kličky.

V letošním roce se vzpomínková akce konala v úterý 27. října, ale s ohledem na aktuální vládní nařízení pouze za přítomnosti starosty města Jana Konvalinky, 1. místostarosty Martina Buršíka a historika Josefa Velfla. „Příbramané mohou letos státní svátek uctít a připomenout si tento významný den individuálně,“ uvedl starosta Jan Konvalinka

Eva Švehlová, DiS.
tisková mluvčí 
eva.svehlova@pribram.eu 
Město Příbram, Tyršova 108, 261 19, Příbram I
tel. č.: 318 402 240
mob.: 778 533 946 

Oficiální FB stránky města Příbram 

 

 

Vznik republiky roku 1918 v Příbrami

V roce 1914 přerostl konflikt způsobený dlouhotrvajícími rozpory mezi mocenskými bloky tehdejšího světa ve válečný konflikt. Takzvané centrální státy, Rakousko-Uhersko, jehož součástí byla i naše země, Německo a jejich satelity vstoupily do boje se zeměmi Dohody – Srbskem, Ruskem, Francií, Velkou Británií, Belgií, Japonskem, později s Itálií, USA a dalšími.

Ve válce proti sobě stálo přes 70 000 000 vojáků, z nichž přibližně každý šestý nebo sedmý zahynul. Odhaduje se, že bylo na frontách nasazeno 1 400 000 českých vojáků a z tohoto počtu přibližně 150 000 položilo život. Jiný zdroj uvádí, že z našeho území padlo více než 350 000 mužů. Jen z Příbramska se počet mrtvých a nezvěstných odhaduje na několik tisíc. Němými svědky nesmyslného zabíjení jsou dnes pomníky a památníky obětem 1. světové války v Příbrami, na příbramském hřbitově a také na Březových Horách. Z Příbrami položilo život v boji, zemřelo na následky zranění a nemoci nebo zůstalo nezvěstných 252 mužů, podle některých pramenů 260. Z Březových Hor se již nikdy nevrátilo domů 134 vojáků.

Důsledky světové války hluboce zasáhly do života všech obyvatel. Válečná opatření rázem odbourala všechny doposud získané demokratické, sociální a národnostní výdobytky dosažené během předcházejících desetiletí. Koloběh převratných událostí nabíral stále vyšší obrátky na domácí i zahraniční politické, hospodářské i vojenské scéně.

V průběhu let 1917–1918 se začala projevovat převaha zemí Dohody. V polovině roku 1918 bylo Rakousko-Uhersko již před zhroucením. Po těžkých vojenských porážkách centrálních mocností zaslal dne 28. 10. 1918 ministr zahraničí Rakouska-Uherska hrabě Andrássy mluvčímu dohodových států prezidentu USA Wilsonovi nótu, oznamující souhlas rakouské vlády s požadavky amerického prezidenta na mírová jednání včetně ochoty akceptovat jeho návrhy na samostatnost Čechoslováků a Jihoslovanů. Nebylo to tedy ještě kapitulační prohlášení. Na italské frontě se bojovalo až do 3. 11. a na ostatních dokonce až do 11. 11. 1918, tehdy se také vzdal vlády poslední rakouský mocnář Karel I., nicméně lid v Čechách viděl v této nótě konec podunajské říše. V Praze se sešel tzv. Národní výbor, vrcholný orgán utvořený zástupci jednotlivých politických stran, a zahájil jednání o převzetí moci v zemi, vydal zákon „O zřízení samostatného státu československého“ a vyhlásil republiku.

Politické uznání tvořícího se československého státu u vlád Dohody prosadil hlavní představitel naší zahraniční protirakouské akce prof. T. G. Masaryk, od 14. 11. 1918 první prezident ČSR. Tato skutečnost byla výrazně ovlivněna vznikem a úspěšným účinkováním poměrně početných čs. vojenských jednotek v zahraničí. Tyto naše legie se staly výrazem vlastenectví českých a slovenských válečných zajatců a zahraničních krajanů, kteří chtěli pomoci v boji proti Rakousku-Uhersku, Německu a jejich satelitům. V Rusku měl na konci války čs. armádní legionářský sbor přes 60 000 mužů, čs. brigáda ve Francii 10 000 a v Itálii čítal armádní sbor okolo 20 000 vojáků.

Doposud se podařilo získat údaje o 637 legionářích z Příbrami, z nichž 363 bojovalo v Rusku, 176 v Itálii, 91 ve Francii, 6 v Srbsku a 1 v armádě USA. Z Březových Hor se zúčastnilo odboje 83 legionářů, 44 v Rusku, 23 v Itálii, 13 ve Francii, 3 v Srbsku a 1 muž bojoval v armádě USA. Rekrutovali se ze všech sociálních vrstev a nechyběly mezi nimi i známé osobnosti města, jako například řídící učitel Antonín Kábus, tiskař Antonín Pelz, pozdější ředitel pošty Augustin Syka, majitel zahradnictví Josef Volák, ředitel spořitelny Emanuel Špaček, po vzniku republiky plk. čs. armády Josef Baier, hrdina bitvy u Zborova, Bachmače a na sibiřské magistrále, jakož i další. Minimálně 20 příbramských legionářů padlo.

Dne 24. 10. 1918 se také v Příbrami zformoval z reprezentantů politických stran dvaatřicetičlenný Národní výbor pod předsednictvím Hynka Kličky, který se předtím rovněž vrátil z fronty. Dne 28. 10. 1918 asi v 16 hodin obdržel příbramský Národní výbor prostřednictvím telegramu odeslaného Zemským národním výborem v Praze oficiální zprávu o pádu monarchie a vzniku republiky.

Mezi tím byly ve městě odstraňovány symboly mocnářství, vyvěšovány červenobílé vlajky a strážní služby se ujali členové Sokola, Dělnické tělocvičné jednoty, hasiči a ostrostřelci. Na druhý den od 10 hodin byl svolán na hlavní náměstí před budovu báňského ředitelství tábor lidu, kterého se údajně zúčastnilo 10 000 obyvatel z města i širokého okolí. V atmosféře neopakovatelného nadšení Hynek Klička jménem Národního výboru vyhlásil samostatnost našich národů a vznik Československé republiky. Proklamaci samostatnosti přednesl jeho kolega Richard Reimar.

Duchovním základem státního útvaru, který se hrdě hlásil k historické tradici českého státu, byl ideál demokracie a humanity, chápaný jako protiklad svrženého monarchismu, umocněný v případě českého a slovenského národa snahou hledat východisko z německého a maďarského područí. To, že to nebude jednoduchá cesta, ukázala i na Příbramsku následující desetiletí 20. století.

Josef Velfl

 

 

pietní akt

 

 



Počet zobrazení: 195 | Aktualizováno: 27. 10. 2020